Týden podle PH č. 30 - 2022 (pH týdne: 5)

Petr Havel
Sdílejte článek
Týden podle PH č. 30 - 2022 (pH týdne: 5)

„Kauzou týdne“ se stal tentokrát nepochybně rozsáhlý požár v Národním parku České Švýcarsko (NP), a jak už to při takových příležitostech bývá, okamžitě se při této příležitosti vyrojila celá řada názorů týkající na podmínky lesního hospodaření, především pak v územích, které je cíleně ponecháno přirozenému vývoji, což je právě případ uvedeného NP. Je přitom zcela evidentní, že množství kůrovcového (i jiného) dřeva v parku k intenzitě požáru přispělo, je ale také třeba připomenout, že ať se nám to líbí nebo ne, jsou i požáry v takových lokalitách součástí přirozeného vývoje a přispívají ke zmlazování porostů, případně ke změně druhové skladby, a k obohacení lesních pozemků o minerály ze spálených dřevin.

Není to tedy zas tak fatální tragédie pro samotnou přírodu, jako spíše pro občany žijící v bezprostřední blízkosti parku (nejen) prostřednictvím škod na jejich majetku. A tak stejně jako i v případě povodní, jejichž dvacetileté výročí jsme si nedávno připomněli, je i požár v NP spíše příležitostí zamyslet se nad tím, v jakých lokalitách není úplně vhodné žít a stavět v nich lidská obydlí, a jak území bez zásahů člověka a vyšším stupněm rizik extrémních projevů počasí, účelně oddělit od území, kde naopak probíhá běžný „normální“ život. Při současném vývoji počasí lze totiž předpokládat vyšší než dosavadní počet jak požárů, tak povodní, a tomu by bylo patrně více, než dosud, třeba uzpůsobit například rozvojové plány obcí a soužití člověka s přírodou pojímat komplexněji.

To se ostatně týká i další, intenzivně sledované oblasti, což je potenciál exportu pšenice z Ukrajiny, v níž se po celou dobu válečného konfliktu na Ukrajině operuje s různými a hodně odlišnými daty. Zásadní rozdíly jsou přitom jak ohledně samotné produkce pšenice na Ukrajině, tak v potenciálu exportu této komodity do zahraničí, přičemž obojí se podle všeho významně přeceňuje. Pokud bychom například měli věřit tomu, co uvedl počátkem tohoto měsíce ukrajinský ministr zemědělství Mykola Solskyj, totiž že pšenicí bylo letos na jaře na Ukrajině oseto zhruba pět milionů hektarů (což má být o 20 až 30 procent méně, než před válečným konfliktem), pak lze celkovou produkci při (na Ukrajinu dobrém) hektarovém výnosu pěti tun odhadnout na 25 milionů tun. To je ovšem zásadně méně, než často zmiňovaných 60 milionů tun. I kdybychom předpokládali o něco vyšší hektarový výnos a nižší než předpokládané poškození úrody, dostali bychom se na možná na objem ukrajinské produkce pšenice na úrovni přes 30 milionů tun, což je ale stále ještě hodně vzdálené od zmiňovaných 60 milionů. Potíž je zřejmě v tom, že ne každý rozlišuje produkci pšenice a produkci veškerých obilovin, což může znamenat značný rozdíl. Také teze o tom, že Ukrajina je schopna za normálních okolností exportovat 6 milionu tun obilí měsíčně, poněkud kulhá, neboť by k tomu ani její vlastní produkce nestačila. I tady je navíc otázkou, zdali se do zmiňovaných 6 milionů měsíčních exportů zahrnuje jen pšenice, nebo jen obilí, nebo všechny exportované rostlinné komodity, například i olejniny. Pokud tedy v minulosti dokázala Ukrajině měsíčně exportovat 6 milionů tun pšenice, rozhodně tomu nemohlo být po celý kalendářní rok.

Nejasná data pak ústí do zcela protichůdných závěrů, kdy podle jedněch bude uvolněním exportních kanálů v příštích měsících obilí přebytek a díky tomu by mohly klesnout i ceny chleba, zatímco podle jiných teorií bude spíše přetrvávat nedostatek, a stávající pokles cen pšenice na světových trzích bude jen dočasný. Nejpravděpodobnější ale je, že vliv exportu z Ukrajiny je přeceňován a ceny obilí sice klesnou, ale ne zas tak významně, jak si možná někdo představuje. Dodat lze ale také, že už dnes jsou velké rozdíly mezi cenami na komoditních burzách v Evropě a v USA, což je ale mimo jiné dáno i tím, že zatímco v Paříži se obchoduje potravinářská pšenice vyšších kvalitativních parametrů, na chicagské burze jde o pšenici jako takovou bez rozlišení na krmnou a potravinářskou, přičemž rozdíl mezi oběma burzami je více než 1 000 korun za tunu. To vše pro naše zemědělce včetně sedláků z rodinných farem znamená, že by si předtím, než prodají úrodu z letošní sklizně, měli reálnou cenovou, ale i produkční situaci v EU a ve světě dobře ověřit.

I v průběhu letošních žní probíhají v současné době na farmách našich sedláků návštěvy hodnotitelských komisí, které posuzují budoucí umístění jednotlivých hospodářství v soutěžích Farma roku a Pestrá krajina. K pestřejší struktuře podnikání začíná také směřovat oblast produkce drůbeže – Spolek Obránci zvířat totiž zahájil kampaň za zvýšení tuzemské produkce pomalu rostoucích kuřat, a lze očekávat, že se tato myšlenka postupně prosadí i u nás (v některých zemích EU už se tak stalo), což je pro chovatele kuřat na území ČR další výzva, které budou muset již brzy čelit, stejně jako tomu bylo a je při rušení klecových chovů nosnic, respektive zlepšení animal welfare nosnic.

Přečteno: 169x