Nakonec to ale bude ohledně kontroly „marží“ trochu jinak. Po jednání se zástupci zemědělců, potravinářů i obchodníků ministr zdůraznil, že kontrolu „marží“ je nutné vnímat především jako „zdvižený prst“, ale trh nijak regulovat nechce. Ministerstvo nicméně hodlá monitorovat trh sérií kontrolních nákupů, které bude následně vyhodnocovat, což svým způsobem není nic proti ničemu. K narovnání vztahů v řetězci výroby a prodeje potravin by měla podle ministra přispět také připravovaná novela zákona o významné tržní síle, která předpokládá snížení hranice pro posuzování firem s významnou tržní silou z nynějšího obratu 5 miliard korun ročně na 51 milionů korun, čímž se samozřejmě okruh dosud sledovaných subjektů výrazně rozšíří. I tento úmysl je nicméně třeba považovat spíše za signál, která má odradit výrobce a prodejce potravin od nějakého zneužití v cenové politice.
V ČR také sílí snahy regulovat, nebo dokonce zakázat export strategických surovin, například potravinářské pšenice. Ke všem jmenovaným (a mnohým dalším) plánovaným opatřením lze nicméně dodat jediné: totiž, že jejich společným jmenovatelem je využít válečného konfliktu na Ukrajině a růstu cen potravin k regulacím všeho druhu, včetně státních zásahů do podmínek podnikání. To se ostatně dalo předpokládat, v naší zemi se nicméně zatím vše odehrává převážně ve verbální rovině, což lze (zatím) hodnotit pozitivně. Otázkou je, jak dlouho tomu bude, neboť napětí ve společnosti roste. A to ještě do hry nevstoupilo možné riziko dalších migračních vln ze zemí, které na rozdíl od nás skutečně pociťují nedostatek potravin. Možná větší výzvou pro Evropu, a tedy i naší zemi, je proto místo regulací cen zpracování strategie pomoci zemím s řádově většími problémy, než s jakými se potýkáme u nás.
Rostoucí ceny potravin také začínají měnit spotřebitelské a nákupní návyky, neboť stále více nakupujících preferuje stále více levnější potraviny, což v praxi často znamená také méně kvalitní potraviny. Chování je to nadmíru logické, ne už ale zas tak strategické. Obvyklou daní za konzumaci méně kvalitních, byť bezpečných potravin, totiž bývají, často ovšem s delším časovým odstupem, následné zdravotní problémy, takže šetření na potravinách ústí v konečném důsledku ve vyšší výdaje za zdravotnickou péči. Vyšší výdaje za kvalitnější potraviny tak v praxi představují investici do našeho zdraví, byť si to v dnešní době málokdo uvědomuje.
Vyšší investice si ale zasluhuje také udržování produkčního potenciálu našich zemědělských půd a lesních porostů, třeba i na základě nových výzkumných a vědeckých poznatků. Na projekty tohoto typu uvolní přitom Ministerstvo zemědělství (MZe) zhruba čtvrt miliardy korun v rámci programu Země, jehož součástí má být celkem 21 výzkumných témat. Tuto skutečnost lze hodnotit jednoznačně pozitivně, jedinou otázkou v této souvislosti patrně je, zdali by nestálo za úvahu uvolnit na uvedený program ještě více peněz, zejména pokud je v portfoliu podporovaných výzkumů také zmírnění dopadů klimatických změn v zemědělských podnicích s cílem najít praktické metody, jak těmto výzvám čelit. Podporu mohou podle MZe dostat také projekty zabývající se ochranou zemědělské půdy před větrnou erozí a vysušováním krajiny, výsledkem by mělo být ověření účinnosti půdoochranných opatření, která mohou zemědělci využívat. Což je skutečně jednou z výzev doby.
Petr Havel
