To se již děje například v sousedním Německu, kde jen za období od začátku války na Ukrajině vzrostly například ceny vepřového masa z původních 1,20 euro za kilogram na téměř 2,00 euro za kilogram, což je samozřejmě také špatná zpráva pro spotřebitele, uvedený cenový vývoj ale znamená i určitou naději na lepší ceny pro tuzemské chovatele prasat a obecně pro živočišnou produkci, protože v Německu, ale i v rámci celé EU, rostou i ceny drůbežího a hovězího masa. V ČR ale tomu tak zatím není, a také proto dostali chovatelé prasat další dotační injekci ve výši 100 milionů korun na svou podporu. Důležitější ale bude, za jak dlouho a v jaké výši vyjednají nové ceníky s maloobchodními sítěmi tuzemští zpracovatelé masa. Pokud totiž řetězce na vyšší ceny přistoupí, a důvodů k tomu je skutečně mnoho, mohou zpracovatelé zaplatit chovatelům vyšší ceny, což by v součtu jistě znamenalo pro chovatele více peněz, než zmiňovaných 100 milionů.

Více peněz mohou již dnes získat producenti obilovin a olejnin, pokud je mají na skladě. Spíše než o producenty ale jde v tomto případě o zpracovatele, kteří sklady disponují, a nyní tak jde a půjde o to, zdali zvítězí byznys nebo zodpovědnost. O tuzemské zásoby obilí mají totiž značný zájem jak nákupčí pro zahraniční společnosti, tak spekulanti na cenu. Zásob by zatím mělo být dost, jde ale o to, zdali na území naší země zůstanou. I proto se už začínají objevovat úvahy o zákazu exportu strategických zemědělských surovin, je však třeba podotknout, že takové opatření je v rámci EU zakázáno. Určitou možnost mohou ale představovat nějaká omezení, například množstevní nebo teritoriální, tedy vztažená na oblasti mimo EU. Do nich by ale neměla spadat právě například Ukrajina, kde lze očekávat vzhledem k válce v letošním roce propad zemědělské produkce, a ačkoli se o tom zase tolik nemluví, bude pomoc této zemi v podobě dodávek zemědělských komodit také jednou z cest, jak v praxi realizovat těsnější vazbu Ukrajiny na EU prostřednictvím nejen potravinové, ale i surovinové pomoci.

V pondělí proběhl další z webinářů organizovaných Ministerstvem zemědělství na téma budoucnost ekologického zemědělství, přičemž diskuse se týkala především podmínek souběhu konvenčního a ekologického zemědělství v jednom zemědělském podniku. Navrhovaný model představený ministerstvem byl přitom z důvodu značné byrokratické zátěže v podobě evidence produkce podroben kritice všech praktikujících zemědělců, resort se ale nebrání jinému řešení, které by mohlo vycházet z podmínek a definice aktivního zemědělce. Ty ale zatím nejsou známé, což představuje nemalou výzvu pro nevládní organizace, kromě Svazu PRO-BIO určitě i pro Asociaci soukromého zemědělství ČR, aby představily své varianty řešení. Zvyšování byrokracie není určitě v zájmu nikoho, zvyšování ploch obhospodařovaných v režimu ekozemědělství naopak v zájmu všech, i kvůli naplnění závazků ČR v rámci Společné zemědělské politiky EU. Biozemědělství a biopotraviny navíc mohou zlepšit svou pozici na trhu, neboť vysoké náklady na chemické přípravky a další nákladové položky v konvenčním zemědělství povedou pravděpodobně ke sbližování cen v konvenci a ekologii, mimo jiné proto, že používání stále dražší chemie je v ekologickém zemědělství v zásadě zakázáno. Motivaci k přechodu alespoň části zemědělců na ekozemědělství by také měly podpořit vyšší dotace, ale právě i nějaký rozumný systém, jak souběh konvence a ekologického zemědělství realizovat. Při tom všem je ale také nutné myslet na osvětu spotřebitele, neboť on bude tím konečným strůjcem míry odbytu ekologické produkce. A zejména na podporu zpracování bioprodukce, kde jsou v současné době, jak také na webináři zaznělo, v ČR v současné době zřejmě největší rezervy.