Jaká však bude konečná bilance sklizně, je tentokrát docela otázkou, neboť ve hře je několik protichůdně působících faktorů. V minulých letech byla přitom konečná sklizeň spíše vyšší, než prvotní odhady ČSÚ, neboť ty vycházely, stejně jako letos, z hodnocení stavů porostů plodin k 10. červnu, tedy poměrně dost dlouho před sklizní. Letos však do hry vstoupilo počasí, respektive na naše poměry četné a intenzivní bouřky, které mohly, a ještě mohou, část porostů ještě před sklizní znehodnotit. Na druhou stranu nelze vycházet z již odvysílaných televizních reportáží z jižní Moravy, kde už sklizeň začala a kde zatím úroda zas tak dobře nevypadá, zejména proto, že jde o oblast, která tradičně a řadu let trpí největším suchem, což se na objemu sklizně, hektarových výnosech i kvalitě negativně podepisuje. Tak či tak ale platí, že obilí bude dost jak na zajištění domácí spotřeby, tak na export.
Spekulativní otázkou je nicméně stále jeho cena a také vícenáklady spojené se sušením, pakliže dojde na takzvané „mokré žně“, což pravděpodobně minimálně v některých regionech dojde. Sušení a potřebná posklizňová úprava přitom znamenají energetické vícenáklady, což je zrovna v současné době faktor, který může ceny komodit zvyšovat. Na světových komoditních burzách nicméně ceny obilí mírně klesají, a zřejmě ještě mírně klesat budou. To ovšem neznamená, že klesnou také ceny ze zemědělských komodit vyráběných potravin, neboť pokles cen energií, nutných k jakékoli, i potravinářské výrobě, je v nedohlednu, a spíše se ještě zvýší. Ceny ropy pak sice klesají, ale jen o pár dolarů za barel. Pokud se pak týká potravinářství, není od věci připomenout možnost, kterou členským zemím dala dočasně Evropská komise, tedy možnost částečně finančně kompenzovat vícenáklady vydané za energie ve vysokoenergetických provozech. Tu však ČR nejspíše nevyužije. Jedním z důvodů je to, že příslušné kompenzace by bylo třeba platit z národních zdrojů, tedy ze státního rozpočtu. Druhým pak, o kterém se příliš nemluví, ale je pro české poměry docela ilustrativní, je neochota příslušných potravinářských podniků do programu kompenzací vstoupit, neboť by kvůli tomu, že by čerpaly veřejné finanční prostředky, musely splnit pro takovou podporu potřebné podmínky. To, lidově řečeno, znamená umožnit kontrolním orgánům nechat si nahlédnout „pod pokličku“ svých aktivit. Dodat lze jen, že kdo má čisté svědomí, neměl bych se takových kontrol bát, stejně tak ale lze dodat, že málokdo stojí v dnešní přebyrokratizované době o další nárůst byrokracie.
V Evropském parlamentu (EP) došlo tento týden k velmi významnému hlasování, při kterém EP podpořil zařazení jádra a plynu mezi zelené investice, byť dočasně a s určitými podmínkami. Návrh podpořili všichni naši europoslanci, až na zástupce Pirátů. Pro ČR přitom znamená výsledek hlasování velké vítězství, zejména s ohledem na tuzemskou jadernou energetiku. Zdali se europoslanci odmítnutá taxonomie nějak promítne do vývoje cen energií, je další z mnoha otázek, teoreticky by ale mělo dojít k uklidnění na energetických trzích.
Zemědělci hospodařící v okolí vodárenské nádrže Švihov – Želivka, která je zdrojem pitné vody pro Prahu, část Středočeského kraje a část Vysočiny, budou pokračovat další dva roky v projektu snižování aplikace pesticidů v ohranných pásmech tohoto vodního zdroje. Tříletý projekt, jehož výsledkem bylo snížení obsahu pesticidů ve vodě až o 28 procent, měl skončit letos v září. V budoucnosti by se měly obdobné projekty týkat i hospodaření v okolí nádrží Římov, Vrchlice a Opatovice, což je také signál pro tamní zemědělce, aby se na tuto skutečnost připravili, neboť k regulaci pesticidů v příslušných územích by mělo dojít už napřesrok.
