Skutečností je, že by se sice příliš nezvýšil počet zemědělských subjektů, které by měly na zvýšenou platbu na první hektary nárok (odhadem o stovky podniků ze stávajících zhruba 30 000), výrazně by ale narostla plocha zemědělské půdy, která by spadala do uvedené podpory. Reálným výsledkem by pak byl, podle dosavadních odhadů, až trojnásobný pokles podpory v rámci redistribuce (ze zhruba 2 600 korun na necelých 900 korun na hektar), čímž by toto opatření prakticky ztratilo smysl. Návrh na rozmělnění redistribuce lze tak vnímat jako opatření, které může pomoci jen nemnoha hospodařícím zemědělcům, zatímco mnohem větší části uškodí. Jak je tedy vidět, české přísloví o koze, která má chcípnout sousedovi, má stále mnoho zcela aktuálních podob. Dodat lze nicméně, že rozšíření redistribuce na 500 hektarů podporují z koaličních stran pouze lidovci. Z probíhajících jednání se zástupci Evropské Komise navíc vyplývá, že pro Komisi je stávající redistribuce ve výši 23 procent na prvních 150 hektarů záležitostí uzavřenou (tedy schválenou), a ČR má jen doložit odůvodnění tohoto svého rozhodnutí. K tomu lze opakovaně podotknout, že odůvodnění celé řady dalších navržených opatření požaduje Evropská komise také, takže jde o zcela standardní postup, který nelze vykládat jako kritiku stávající výše redistribuce.
Evropskou komisi ostatně mimo jiné také zajímá, jak to bude se zacílením podpor na ekologické zemědělství, což je možná větší problém pro ČR do budoucnosti. V ČR je totiž již dnes ekologicky obhospodařován jeden z největších podílů ploch v rámci EU, chybí ale alespoň základní zpracovatelský průmysl, takže například ani bioobiloviny vypěstované v naší zemi není kde umlít. A to je pouze vrchol ledovce, prakticky neexistují ani biojatka a jen v malé míře biomlékárny a další subjekty, které mohou bioprodukci zhodnocovat a nabídnout tuzemským spotřebitelům. Situaci ale může paradoxně k lepšímu změnit válka na Ukrajině. V biozemědělství se totiž prakticky nepoužívají průmyslová hnojiva nebo chemické prostředky na ochranu rostlin, hospodářská zvířata jsou pak chovaná na pastvě, což jsou všechno postupy, které si nevyžadují energetické a další náklady, které v současné době stále rostou a porostou, a zdražují tak konvenční produkci. To vytváří předpoklad k tomu, že se ceny bioprodukce přiblíží cenám potravin vyrobených standardním (konvečním) postupem, což zvyšuje šanci biopotravin na vyšší odbyt.
Válka na Ukrajině také začíná ovlivňovat a postupně ještě více ovlivní energetickou rovinu zemědělského podnikání. Zcela jistě například dojde k technologickému přezbrojení stávajících bioplynových stanic, a to ve prospěch výroby energie z odpadů, na úkor takzvané „cíleně pěstované biomasy“. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) k tomu již připravuje dotační programy. Kromě toho se MŽP ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství (MZe) tento týden na koordinační schůzce dohodlo o cílené podpoře agrivoltaiky, tedy produkci energie ze slunečního záření. MŽP proto připravuje v novele zákona o ochraně zemědělského půdního fondu změnu, podle níž by pro projekty na instalaci agrivoltaik ve vybraných případech nebyla nutná platba za vyjmutí příslušných pozemků pro instalaci agrivoltaiky ze zemědělského půdního fondu, čímž se zemědělcům podstatně zlevní náklady na celkovou investici, a navíc mohou využít dotací na podporu fotovoltaiky. Že je ve využití energie ze slunce neuvěřitelný potenciál, dokazují data, podle nichž dopadne na povrch naší planety jen za jednu hodinu tolik solární energie, které by dokázalo pokrýt veškerou spotřebu elektřiny na Zemi po dobu jednoho roku. Zásadní výhodou výroby energie ze slunečního záření je přitom skutečnost, že k tomu není třeba žádných surovin a zdrojů energie původem z naší planety, takže taková produkce energie nemá negativní dopad na životní prostředí.
Evergreenem zemědělského hospodaření je také snaha o snížení spotřeby pesticidů, což je i jedním z cílů strategie EU. Zejména ekologické organizace v této souvislosti tvrdí, že o spotřebě pesticidů v ČR nejsou věrohodná data, tak úplně pravda to ale není. Podle posledních dat Evropského statistického úřadu (Eurostat) klesl právě v naší zemi za posledních deset let prodej a spotřeba pesticidů nejvíce ze všech sledovaných zemí EU, a to o 38 procent, a naopak například v sousedním Rakousku, které je dlouhodobě vnímáno jako země preferující ekologické zemědělství, kde se pesticidy nepoužívají, vzrostl prodej a použití pesticidů za stejné období o 61 procent. Pokud se pak týká množství pesticidů aplikovaných na hektar půdy, pak to činí podle Eurostatu v ČR v průměru 1,9 kilogramu na hektar, zatímco třeba v sousedním Německu je spotřeba 3,4 kilogramy na hektar a ve zmiňovaném Rakousku 3,1 kilogramu na hektar. Řada dalších zemí má ale spotřebu pesticidů ještě mnohem vyšší. Například v Belgii je to 8,0 kilogramu na hektar, Itálii 7,7 kilogramů na hektar, ve Španělsku 5,6 kilogramu na hektar a „zemědělské“ Francii 3,8 kilogramu na hektar, tedy dvojnásobek průměru ČR. Lépe než naše země je na tom pouze Estonsko (1,2 kilogramu na hektar) a Dánsko (1,1 kilogramu na hektar). Povinná evidence spotřeby pesticidů se navíc v ČR připravuje v novele zákona o rostlinolékařské péči – zemědělci hospodařící na výměře větší než 200 hektarů by byli podle novely povinni vést záznamy o používání přípravků na ochranu rostlin nebo pomocných prostředků.
