A protože dostupnost a kvalita vody, a také s ní spojená legislativa je důležitá i pro zemědělství, stojí za to alespoň stručně uvedené akce okomentovat. Asi nejdůležitější z nich byla přitom konference Water Loos, která se v ČR uskutečnila mimo jiné proto, že naše země dosahuje v evropském a světovém měřítku velmi dobrých výsledků ve snižování ztrát vody ve vodovodních a kanalizačních sítích, které se v případě velkých vodohospodářských společností pohybují v ČR mírně nad hranicí 10 procent. V minulosti to přitom bylo více než 30 procent, což je i v současné době ve světě docela běžný stav. Snižování ztrát vody je zároveň i šetřením peněz (voda, která unikne z potrubí, se samozřejmě z životního prostředí neztrácí), neboť na příklad v úpravnách vody na vodu pitnou se nutné vynakládat nemalé finanční prostředky na tyto úpravy, a pokud se takto upravená voda k pitným účelům nevyužije, jsou tyto prostředky vynaložené zbytečně.

Vodohospodářství, jak mimo jiné zaznělo na valné hromadě SOVAK ČR, se také může podílet na zajištění energetické soběstačnosti ČR, především prostřednictvím velkých čistíren odpadních vod, které umí vyrábět elektřinu a teplo, minimálně (ale nejen) pro vlastní potřebu. Uzavřené plochy vodohospodářských objektů lze navíc využít pro instalaci fotovoltaických panelů. To vše je přitom žádoucí srozumitelně komunikovat s nevodohospodářskou veřejností, což bylo cílem Dne otevřených dveří na VÚV, který byl zaměřen zejména na školní mládež. Důležité je, že VÚV nabízí prohlídky svého areálu a s tím spojenou osvětu o vodě jako takové pro zájemce i v průběhu roku, pokud se na ní předem objednají.

Nejen ve VÚV se také mohou zájemci dozvědět údaje o kontaminaci vody a životního prostředí pesticidy, což je dnes velké téma v zemědělském hospodaření. Zdá se přitom, že v oblasti snižování použití pesticidů v zemědělství se mírně mění postoj Evropské komise. Ta tento týden v bulletinu AGRA FACTS avizovala, že je připravena zohlednit historický pokrok v používání pesticidů každého členského státu, pokud jde o stanovení vnitrostátních cílů, a že je proto důležité umožnit členským zemím „větší flexibilitu“.  Komise přitom zdůraznila, že „nenavrhuje univerzální přístup“, nicméně pokles použití pesticidů musí být (na rozdíl od původně avizovaných 50 procent) alespoň 35 procent.

V důsledku probíhající války na Ukrajině a především dopadů tohoto konfliktu na evropskou energetiku začíná své postoje měnit také, pro mnohé poměrně překvapivě, vlivná německá strana zelených. Podle informací z tohoto týdne přestává zeleným v Německu vadit zemní plyn jako „nečistá energie“ a stejně tak přestávají bojkotovat vztahy s Katarem. I kvůli těmto názorovým posunům rostou v Německu zeleným preference, což může být inspirací i pro „zelené“ organizace tohoto typu i v ČR. To vše by v praxi mohlo skutečně znamenat částečnou modifikaci cílů Green Deal, kterou mnozí odmítají a mnozí naopak požadují. Otázkou samozřejmě je, za jak dlouho, jak moc, a zdali je vůbec taková modifikace žádoucí. Tak či tak je ale zřejmé, že pokud narazí příliš ortodoxně prosazované environmentální cíle na realitu a odpor velké části společnosti, není jednoduché a často ani možné je uvést do praxe. Změn v přístupu k mnoha problémům lze navíc očekávat v řadě oblastí, včetně v ČR tak citlivého tématu zestátňování. Kdo by si ještě třeba v loňském roce pomyslel, že u nás může dojít například k částečnému zestátnění ČEZu? Dnes je tato varianta „na stole“, přičemž v praxi jde o docela důležitý precedent. ČEZem to totiž nemusí skončit…