Na rodinných farmách, alespoň V ČR, a obecně v prvovýrobě také nedochází k plýtváním s potravinami či zemědělskými surovinami, což je téma, které řešila v uplynulém týdnu tuzemská média. Prezentovaná data přitom potvrdila známou skutečnost, že k plýtvání s potravinami dochází především v domácnostech spotřebitelů, je ale třeba zdůraznit, že v naší zemi se tak děje v mnohem menší míře, než v zahraničí, respektive v dalších zemích EU a obecně ve vyspělých zemích, což je v zásadě dobrá zpráva.
Vzhledem k tomu ale, že podle dat Českého statistického úřadu dále rostou ceny potravin a zemědělských surovin, což je také mediálně aktuální téma, lze očekávat, že plýtvání s potravinami se ještě dále sníží, neboť naděje, že by ceny potravin a příštím roce klesly nebo se alespoň nesnižovaly je velmi malá, prakticky žádná. Současné důvody ke zdražování potravin totiž i nadále potrvají, přičemž v nákladech na pěstování hospodářských plodin, v chovech zvířat a zpracování zemědělských surovin se část z nich, jako jsou ceny energií, hnojiv nebo vody do cen stále ještě v plné míře nepromítly. Ambici snížit plýtvání s potravinami má i proto také připravovaná evropská legislativa, která má sjednotit v současné době nepříliš pro spotřebitele srozumitelné pojmy „datum spotřeby“ a „datum minimální trvanlivosti“. U řady potravinářských výrobků totiž platí, že je možné je bez problémů konzumovat i po datu minimální použitelnosti, mnozí spotřebitelé ale považují takové potraviny za riziko a raději je vyhodí.
V průběhu příštího roku lze také na celoevropské úrovni očekávat revizi původně nastavených podmínek pro označování potravin prostřednictvím takzvaného Nutri – Score, což je velmi žádoucí, neboť posuzování nutriční hodnoty potravin v podstatě jen podle množství cukru, tuku nebo soli je velmi zavádějící a na trhu by degradovalo řadu kvalitních potravin. Důležité je, že změnu konstrukce Nutri- Score podporuje hlavní „zemědělská“ země EU, tedy Francie (kde ovšem původní idea toho označování vznikla), poněkud pragmaticky ale zejména z toho důvodu, že by se tučné francouzské sýry zařadily do „rizikové“ kategorie potravin opticky označovaných červenou barvou. Pro ČR může být revize zmiňovaného označení jedním z témat budoucího předsednictví EU, i proto, že naše země patřila k prvním kritikům původně uvažovaného systému označování, a následující analýzy dopadů takového kroku daly nejen ve Francii argumentům české strany za pravdu. Na území EU také vznikají první analýzy dopadů opatření Green Deal na ceny potravin, zejména na akademické půdě. Ty zatím potvrzují, pokud by byly všechny deklarované cíle Green Deal v praxi uplatněny, výrazný vliv na růst cen potravin, respektive zemědělských surovin, a vzhledem k tomu, že nejde o data od zemědělců nebo potravinářů, něco na tom asi bude. Konkrétní dopady by si zasluhovaly samostatný článek, jedním z nich ale má být třeba nárůst cen ovoce a zeleniny zhruba o 15 procent (závěry studie univerzity v Kielu), což je poněkud v rozporu se snahou EU o zdravější stravování. Pokud by se příslušné prognózy potvrdily, mohla by to být na druhou stranu šance na lepší ceny placené zemědělcům a spotřebitelé by si také mohli spíše uvědomit skutečnou hodnotu nakupovaných potravin, která se prostřednictvím ne vždy vhodného snižování nákladů na výrobu a slevovými akcemi v supermarketech dostala v řadě případů na hodnoty neodpovídající reálně vynakládaným nákladům.
Petr Havel
