Z výpočtů ÚZEI přitom vyplývá, že pokud by se zvýšil dosud uvažovaný podíl 10 procent vyčleněný na redistribuci na 30 procent, vzrostla by podpora zemědělců obhospodařující plochy do 100 hektarů o 47,7 procenta (při plánované redistribuci 10 procent jen o 19 procent), a zemědělců obhospodařující plochy 100 až 500 hektarů o 15 procent (při redistribuci 10 procent pouze o 9 procent). Naopak podpora největších zemědělských podniků obhospodařující plochy nad 2 000 hektarů by klesla při redistribuci 10 procent jen o 0,2 procenta, ale ani při redistribuci 30 procent by se významně nesnížila, konkrétně by šlo o 6 procent. Efekt zvýšené platby na první hektary, pokud by se na ní vyčlenilo 30 z obálky na přímé platby, by tak výrazně pomohl menším zemědělcům a nijak zásadně nezasáhl největší zemědělské podniky.
Těm navíc v rámci 12. kola Programu rozvoje venkova v položce „Zpracování a uvádění na trh zemědělských produktů“ v kategorii „d“ týkající se velkých zemědělských podniků poslalo Ministerstvo zemědělství jako předvánoční dárek téměř miliardu korun, přičemž na této podpoře lze docela demonstrovat, kde naší zemi v zemědělství tlačí bota. Z celkem více než 5 miliard korun tvoří totiž hlavní část investice do zemědělských podniků (3,75 miliardy) a jen 1,25 miliardy na zpracování zemědělských komodit, což v praxi znamená nižší prioritu podpory produkce finálních výrobků a tedy vytváření přidané hodnoty. Samotná kategorie „d“ pak čerpá z celkové částky 0,9 miliardy korun, avšak jen prostřednictvím 67 subjektů, přičemž v kategoriích mikro, malé a střední podniky bylo podpořeno částkou 2,1 miliardy 658 subjektů. Jinými slovy, velké podniky vyčerpaly z dotačních prostředků na každý projekt značné množství peněz na úkor těch menších, což jim umožnilo také zvýšení maximální hranice podpory na 75 milionů korun na projekt.
Spokojenou komunitou jsou zřejmě aktuálně zahrádkáři, neboť od počátku prosince vstoupil v platnost pro ně speciálně ušitý zahrádkářský zákon, která na jaře letošního roku protlačila končící vláda. Nic proti zahrádkářům, je ale třeba připomenout, že jimi požadovaných práv, týkajících se zejména podmínek nájmů a pachtů pozemků v zahrádkářských koloniích, bylo a je možné dosáhnout i bez přijetí uvedeného zákona, a přestože je existence městské zeleně nebo zeleně na okrajích měst, kde se obvykle zahrádkářské kolonie nacházejí žádoucí, bude přijetí zákona mimo jiné představovat komplikace v modernizaci obcí a měst v následujících letech.
Tradičně bez účasti médií proběhl počátkem tohoto týdne v pořadí již osmý ročník konference „Děčínský dialog o vodě“, který mimo jiné opětovně poukázal na nevůli politiků a zejména stávajícího vedení Ministerstva dopravy využít cílů Green Deal (Zelené dohody) tam, kde to dává smysl. Konkrétně jde o podporu lodní a zejména nákladní dopravy, která má být podle Green Deal jednou z alternativ k omezení kamionové dopravy o téměř nemožných 75 procent do roku 2050. Je přitom zcela zřejmé, že ČR nebude schopna takový závazek, který ale zástupci končící vlády na půdě EU odsouhlasili, splnit, neboť by se musela kapacita našich železnic zvýšit 3,6 krát. Uvedená konference se zabývala i stavem zemědělské půdy a riziky eroze. Podle zástupce Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půd začíná být v ČR větším problémem než eroze utužení půd, které ohrožuje už zhruba polovinu zemědělských pozemků. A pokud se týká samotné eroze, pak podle dat VÚMOP představuje každý kubík vody odtékající z pozemků 4 kilogramy smyté půdy. Což je ovšem jen minivrcholek důležitých dat, které (nejen) na Děčínském dialogu opakovaně zaznívají, o nichž ale nemá potřebné povědomí ani laická veřejnost, ani většina politiků v této zemi.
Petr Havel
