Týden podle PH č. 18 - 2022 (pH týdne: 8)

Petr Havel
Sdílejte článek
Týden podle PH č. 18 - 2022 (pH týdne: 8)

Celkem 340 připomínek Evropské komise na 43 stranách textu k návrhu Strategického plánu SZP, který zaslalo do Bruselu současné vedení Ministerstva zemědělství, se může zdát na první pohled jako velká kritika právě tohoto znění dokumentu. Je proto vhodné připomenout, je „novelizovaná“ struktura připomínek Evropské komise se zásadně neliší od postojů, které Komise prezentovala už v loňském roce, a teze, že Bruselu vadí právě plán současného vedení resortu, zatímco plán předchozího vedení by tolik nevadil, jsou velmi scestné. Komise sice vznesla dotaz na odůvodnění výše redistribuční platby ve výši 23 procent, samotný záměr ale nerozporuje, což je velmi důležité, neboť interpretace tohoto dotazu oživila v některých nevládních zemědělských organizacích naděje, že by bylo možné tento krok přehodnotit.

Vzhledem k tomu ale, že Komise mimo jiné doporučuje snížit maximální plochu monokultur na 20 hektarů, a že se Komisi zdají „málo ambiciózní“ cíle týkající se ochrany zdrojů vody, zlepšení kvality půdy a obecně podmínek Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES), nevyplývá z takových (a mnohým dalších) připomínek závěr, že by Brusel preferoval podporu průmyslového zemědělství, což se občas někdo domnívá. V porovnání s předchozí verzí Strategického plánu SZP by tak bylo s pravděpodobností hraničící s jistotou možné konstatovat, že k ní by měla Komise více a zásadnějších připomínek. 

Česká veřejnost přitom již několik měsíců řeší (a dalších mnoho ještě nejspíš bude) budoucí vývoj cen potravin. Je proto logické, že se zejména v hlavách politiků rodí plány, jak tento vývoj zmírnit, a spotřebitelům v ČR rozsvítit alespoň nějaké blikající světlo na konci tunelu. Prakticky všechny recepty jsou ale v praxi neúčinné, neboť jakoukoli potenciální regulaci cen, snížení daní a jakoukoli regulaci obecně zaplatí v důsledku daňoví poplatníci, tedy většina veřejnosti. A to i tehdy, pokud by se cíleně prohloubil schodek státního rozpočtu, protože urychlení zadlužování musí logicky vést k vyšším výdajům na obsluhu státního dluhu, což ovšem opět znamená tlak na státní rozpočet, byť s několikaletým (ale ne zas tak mnoholetým) odkladem. V takovém případě by přitom bylo pravděpodobné, že se zvýší daně, neboť stát by na placení dlužných úroků neměl dostatek peněz. Jediným středně a dlouhodobě možným východiskem je zvýšit efektivitu tuzemské ekonomiky (včetně zemědělství), aby bylo možné současnou inflaci a vysoké ceny kompenzovat vyššími příjmy obyvatel.

Uprostřed uplynulého týdne proběhla, pro zemědělce možná ne zas tak zajímavá konference Svazu obchodu a cestovního ruchu týkající se udržitelnosti výroby potravin. Její součástí byla ale i témata, která jsou pro zemědělce zajímavá, jako je recyklace potravinářských obalů, možností omezení plýtvání s potravinami a aktivity (nejen) maloobchodu při zlepšování stavu životního prostředí. Diskutovalo se také o rostoucím potenciálu odbytu biopotravin za situace, kdy se v ekologickém zemědělství nepoužívají drahá průmyslová hnojiva a některé další materiály a vstupy, který zvyšují v konvenčním zemědělství nemálo náklady. Cenové hladiny konvence a biozemědělství se tak pravděpodobně budou sbližovat, což představuje pro biopotraviny určitě jistou šanci. Na druhou stranu je také třeba konstatovat, že povědomí některých představitelů maloobchodu je zatíženo ve vztahu k zemědělství celou řadou mýtů, například týkající se negativního vlivu chovů hospodářských zvířat. I na této platformě se tak ukazuje důležitost osvěty, což účastníci akce ale také často zmiňovali.

Osvětový potenciál má také další z aktivit, v podání Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze (ČZU), která tento týden veřejně prezentovala převzetí a správu přírodní rezervace V Bahnách na Rakovnicku. Jde o území o rozloze přes 8,5 hektaru, které tvoří slatinné louky, mokřady a tůně s výskytem mnoha chráněných živočichů. V uvedené lokalitě hodlá ČZU mimo jiné testovat optimální způsob obhospodařování tohoto, v ČR nepříliš často se vyskytujícího typu biotopu, což může přinést cenné poznatky, jak se k takovým lokalitám stavět v budoucnosti. Například i proto, že rašeliniště dokáží absorbovat až šedesátkrát větší množství uhlíku než běžná zemědělská půda, a uhlíková stopa, i v zemědělství, hraje a bude hrát stále větší roli nejen v zemědělské prvovýrobě, ale i při produkci a odbytu potravin.

Přečteno: 214x