Vzhledem k tomu ale, že Komise mimo jiné doporučuje snížit maximální plochu monokultur na 20 hektarů, a že se Komisi zdají „málo ambiciózní“ cíle týkající se ochrany zdrojů vody, zlepšení kvality půdy a obecně podmínek Dobrého zemědělského a environmentálního stavu (DZES), nevyplývá z takových (a mnohým dalších) připomínek závěr, že by Brusel preferoval podporu průmyslového zemědělství, což se občas někdo domnívá. V porovnání s předchozí verzí Strategického plánu SZP by tak bylo s pravděpodobností hraničící s jistotou možné konstatovat, že k ní by měla Komise více a zásadnějších připomínek.
Česká veřejnost přitom již několik měsíců řeší (a dalších mnoho ještě nejspíš bude) budoucí vývoj cen potravin. Je proto logické, že se zejména v hlavách politiků rodí plány, jak tento vývoj zmírnit, a spotřebitelům v ČR rozsvítit alespoň nějaké blikající světlo na konci tunelu. Prakticky všechny recepty jsou ale v praxi neúčinné, neboť jakoukoli potenciální regulaci cen, snížení daní a jakoukoli regulaci obecně zaplatí v důsledku daňoví poplatníci, tedy většina veřejnosti. A to i tehdy, pokud by se cíleně prohloubil schodek státního rozpočtu, protože urychlení zadlužování musí logicky vést k vyšším výdajům na obsluhu státního dluhu, což ovšem opět znamená tlak na státní rozpočet, byť s několikaletým (ale ne zas tak mnoholetým) odkladem. V takovém případě by přitom bylo pravděpodobné, že se zvýší daně, neboť stát by na placení dlužných úroků neměl dostatek peněz. Jediným středně a dlouhodobě možným východiskem je zvýšit efektivitu tuzemské ekonomiky (včetně zemědělství), aby bylo možné současnou inflaci a vysoké ceny kompenzovat vyššími příjmy obyvatel.
Uprostřed uplynulého týdne proběhla, pro zemědělce možná ne zas tak zajímavá konference Svazu obchodu a cestovního ruchu týkající se udržitelnosti výroby potravin. Její součástí byla ale i témata, která jsou pro zemědělce zajímavá, jako je recyklace potravinářských obalů, možností omezení plýtvání s potravinami a aktivity (nejen) maloobchodu při zlepšování stavu životního prostředí. Diskutovalo se také o rostoucím potenciálu odbytu biopotravin za situace, kdy se v ekologickém zemědělství nepoužívají drahá průmyslová hnojiva a některé další materiály a vstupy, který zvyšují v konvenčním zemědělství nemálo náklady. Cenové hladiny konvence a biozemědělství se tak pravděpodobně budou sbližovat, což představuje pro biopotraviny určitě jistou šanci. Na druhou stranu je také třeba konstatovat, že povědomí některých představitelů maloobchodu je zatíženo ve vztahu k zemědělství celou řadou mýtů, například týkající se negativního vlivu chovů hospodářských zvířat. I na této platformě se tak ukazuje důležitost osvěty, což účastníci akce ale také často zmiňovali.
Osvětový potenciál má také další z aktivit, v podání Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze (ČZU), která tento týden veřejně prezentovala převzetí a správu přírodní rezervace V Bahnách na Rakovnicku. Jde o území o rozloze přes 8,5 hektaru, které tvoří slatinné louky, mokřady a tůně s výskytem mnoha chráněných živočichů. V uvedené lokalitě hodlá ČZU mimo jiné testovat optimální způsob obhospodařování tohoto, v ČR nepříliš často se vyskytujícího typu biotopu, což může přinést cenné poznatky, jak se k takovým lokalitám stavět v budoucnosti. Například i proto, že rašeliniště dokáží absorbovat až šedesátkrát větší množství uhlíku než běžná zemědělská půda, a uhlíková stopa, i v zemědělství, hraje a bude hrát stále větší roli nejen v zemědělské prvovýrobě, ale i při produkci a odbytu potravin.
