Uvedený kompromis lze velmi obecně charakterizovat tak, že mikro, malé a střední zemědělské podniky budou sice více podporovány, než jak to předpokládala původní verze Strategického plánu SZP, na druhou stranu je ale také nutné zdůraznit, že největším průmyslovým zemědělským podnikům v ČR finanční podpora nijak výrazně neklesne. Ze svých původních priorit museli přitom ustoupit všichni, i samotná vláda, která nebude uplatňovat zastropování (krácení dotací na plochu pro největší zemědělské subjekty), a také všechny nevládní organizace sdružující sedláky a zemědělce. Není tedy pravda, že na plánovaných změnách „vydělají“ pouze zmiňované mikro, malé a střední zemědělské podniky. I Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) neprosadila veškeré své návrhy, tedy zvýšenou platbu na první hektary ve výši 30 procent (dohoda počítá s 23 procenty), již zmiňované zastropování (od toho se ustoupilo), nebo strop pro investiční dotace v částce 5 milionů korun (dohoda počítá se stropem 30 milionů korun na jeden projekt). Přesto je ale výsledný kompromis významným diplomatickým úspěchem ASZ ČR, a také signálem, že stávající vláda myslí před volbami vyřčené sliby vážně.
Otázkou nyní je, budou-li podnikatelé v zemědělství napříč názorovým spektrem, které se úsilím o obhajobu Původní verze Strategického plánu SZP a naproti tomu úsilím o změny v tomto dokumentu, poměrně výrazně vyhrotilo, schopni společně čelit regulacím, vícenákladům a omezením, které do podmínek podnikání v zemědělství a legislativy týkající se životního prostředí vnese Green Deal. Dosažení stavu, kdy se ochrana přírody a krajiny stane významně vyšší prioritou, než je tomu v současné době, a zároveň stavu, ve kterém bude možné konkurenceschopně a co nejsvobodněji podnikat, je v zájmu všech zemědělců v ČR, ale i v EU, a dokonce i v zájmu celé společnosti. Dosažení vyváženého stavu v tomto smyslu bude nepochybně složitější výzvou, než dosažení vyváženého stavu v nastavení dotací do zemědělství, k němuž směřují změny ve Strategickém plánu SZP.
K tomu všemu se navíc kumulují problémy s rostoucími cenami vstupu do zemědělství, stranou pozornosti by ale nemělo zůstat ani zajištění pracovní síly v tomto oboru. Jde totiž mimo jiné i o to, aby měl na našich polích a zejména v sadech, vinicích, chmelnicích nebo plochách, na nichž se pěstuje zelenina, kde je vysoký podíl rukodělných prací, vůbec kdo dělat. Jistou výhodu v tom mají právě menší rodinné farmy, které jsou schopné si obhospodařování menších ploch u specifických komodit zajistit „ z rodinných zdrojů“, což je příliš nezmiňovaný, ale důležitý doprovodný pozitivní efekt zvýšené podpory na první hektary. I mezi sedláky jsou ale podniky s nemalou výměrou obdělávané půdy, kde se minimálně bez sezónních pracovníků nelze obejít.
Za další z pozitivních signálů současné vlády tak lze také považovat úmysl liberalizovat pracovní trh v ČR pro cizince. Bylo by přitom žádoucí, aby se tak stalo prostřednictvím několika vzájemně propojených kroků, mezi které by kromě zvýšené prostupnosti hranic měla patřit také revize počtu hodin a časového období, po které je možné zaměstnat pracovníky jinak, než na trvalý pracovní poměr. Dostatek práceschopných, a především k práci ochotných lidí v našem zemědělství, kteří nemají nereálné mzdové požadavky, je ostatně také jednou z podmínek konkurenceschopnosti a zachování, případně navýšení tuzemské produkce zeleniny a ovoce, po které se dnes často volá, a co také požaduje stále větší počet tuzemských spotřebitelů. Cestou k tomu je ale také potřebná změna v image oboru, který je vnímán jako celodenní dřina za málo peněz. To je však pravda jen částečně, i proto, že peníze nejsou všechno. Pohyb a pobyt na čerstvém vzduchu je mimo jiné bezplatnou prevencí rizik civilizačních chorob i podporou imunity, a představuje také jiný, než městský hektický životní styl, což má obecně příznivý vliv na psychiku. Při všech soubojích o zemědělské dotace a regulace je tak proto jednou z výzev prezentovat zemědělství jinak, než tomu do současné doby bylo a stále je.
