Týden podle PH č. 51 - 2021 (pH týdne: 5)

Petr  HavelPetr Havel
Sdílejte článek
Týden podle PH č. 51 - 2021 (pH týdne: 5)

Na rozdíl od mnohých občanů naší země nebude doba Vánoc a začátku příštího roku pro zemědělce v ČR ani náhodou obdobím klidu. Na Ministerstvu zemědělství totiž vrcholí formulace finální verze „Strategického plánu SZP“, tedy podmínek aplikace základních zásad Společné zemědělské politiky EU do našeho zemědělství a nastavení příslušných finančních toků, to vše zároveň se střídáním ve vedení ministerstva a nástupem nové vládní garnitury. Patrně nikdy v historii našeho zemědělství nebylo v tak krátké době zpracováno tolik dat, materiálů, argumentů a protiargumentů obhajujících postoje různých nevládních, nejen zemědělských organizací, které se snaží přesvědčit vedení resortu zemědělství o „své pravdě“, přičemž jednotlivé postoje jsou často naprosto neslučitelné. Vyznat se v nich je přitom pro drtivou většinu laické veřejnosti nemožné, všechny zmiňované materiály totiž vypadají velmi věrohodně.

Rozhodující ale především je, co si o materiálu Ministerstva zemědělství myslí Evropská komise, bez jejíhož schválení není v praxi možné Strategický plán SZP uvést do života. Komise přitom na konci listopadu letošního roku zaslala ministerstvu šedesátistránkový soubor poměrně zásadních připomínek, které, obecně řečeno, pokládají dokument v mnoha oblastech, zejména pak v ochraně životního prostředí, ochrany vod nebo v oblasti lesnictví za málo ambiciózní a požaduje sumarizaci výsledných efektů. Drtivá většina připomínek Evropské komise dává navíc za pravdu buď ochranářským organizacím nebo Asociaci soukromého zemědělství ČR, neboť strategickým cílem EU je podpora zemědělství na bázi rodinných farem, preference krátkých dodavatelských řetězců, faremního zpracování zemědělských komodit či motivace zemědělců k přechodu na ekologické zemědělství. To vše v praxi znamená, že je skutečně nutné stávající podobu dokumentu předělat, neboť čím dříve se tak stane, tím dříve budou mít zemědělci v ČR konkrétnější představu o „jízdním řádu“ zemědělství v naší zemi v následujících letech.

V ČR je nicméně mediálně, a tedy opticky viditelnějším tématem budoucnost chovatelů prasat a nízké ceny vepřového masa, kvůli kterým avizují některé chovy prasat ukončení produkce vepřového, a pokud se jim nedostane blíže nespecifikované podpory, hrozí i protestními akcemi, což lze také spojovat s nátlakem na podporu požadavků za zachování současného modelu zemědělství v ČR a ministerské podoby Strategického plánu SZP. Skutečností je, že výkupní ceny vepřového masa pro zemědělce jsou opravdu mimořádně nízké, téměř vůbec ale nezaznívá, že stejně nízké ceny kasírují chovatelé prasat nejméně v polovině zemí EU. Z dat zveřejněných v rámci Tržního informačního systému Státního zemědělského intervenčního fondu (SZIF) v poslední verzi komodit „hovězí a vepřové maso“ přitom vyplývá, že aktuálně jsou výkupní ceny vepřového v ČR (data ze 48. týdne letošního roku) velmi mírně nad průměrem EU, konkrétně 132,99 eur za 100 kilogramů vepřového ve třídě nejvyšší kvality označované jako „S“. Průměr EU přitom činil počátkem letošního prosince 132,44 eur/100 kilogramů, všechny sousední země měly ve stejnou dobu průměr cen nižší (Polsko 119,51 eur, Německo 130,08 eur, Slovensko 126,37 eur), kromě Rakouska (průměr 159,22 eur). Španělsko, ze kterého se do ČR nejvíce vepřového dováží, mělo průměr 133,62 eur, v zásadě srovnatelný s ČR. Pravidla EU nicméně neumožňují přímou dotační podporu produkce vepřového masa, možné jsou jen podpory nepřímé, jako jsou dotace na ozdravování chovů, zlepšení podmínek animal welfare (pohoda zvířat), propagace prokazatelně kvalitnějšího masa, atd. Přímá dotační podpora by byla možná jen v případě, že by jí (na dočasnou dobu) schválila naší zemi EU prostřednictvím notifikace, což ale není příliš reálné. Pokud totiž někdy v minulosti přistoupila EU k dočasné podpoře vepřového, bylo to jen prostřednictvím dotací na uskladnění masa, které snížily nabídku na trhu a ve výsledku vedly k mírnému oživení cen. Jinými slovy, ani nové vedení Ministerstva zemědělství, ani nová vláda nemůže problém efektivně řešit, a už vůbec ne bezprostředně. Tuzemským chovatelům prasat tak mohou pomoci jen spotřebitelé, pokud budou preferovat jeho nákup za mírně vyšší cenu, případně maloobchodní sítě, které se při prodeji tuzemského vepřového dočasně vzdají možného zisku z prodeje, nebo zařadí tuzemské vepřové do slevových akcí s tím, že slevy nepřenesou na své dodavatele. Další možností je ale také nakupovat přímo u zemědělců, pokud mají vlastní bourárny nebo vepřové dále zpracovávají. Aby tomu tak mohlo být ve větší míře, jsou ale zapotřebí investice do zpracování zemědělských produktů a podpora vytváření vyšší přidané hodnoty v tuzemském zemědělství. To mimochodem ČR také vytýká Evropská Komise, v souladu s jednou z priorit EU vtělené do principu „od vidlí po vidličku“.

Nejen v zemědělství, ale také v lesnictví lze očekávat změny. Jedním ze signálů je raketové odvolání dosavadního generálního ředitele státní Lesů České republiky (Lesy ČR) Josefa Vojáčka, kterého do doby ukončení výběrového řízení nahradí lesní správce Lesní správy Vítkov Jiří Groda. V reakci na to rezignovali další čtyři čelní představitelé Lesů ČR, a to správní ředitel Pavel Krpata, obchodní ředitel Petr Urban, ředitel lesního a vodního hospodářství Vladimír Krchov a pověřený ekonomický ředitel Roman Schindler. Oficiálním důvodem k odvolání Vojáčka se stala nevydařená změna organizační struktury s vytvořením oblastních ředitelství Lesů ČR, blíže nespecifikovaná manažerská pochybení a personální politika. Fakt je, že reforma organizační struktury byla předmětem kritiky, hlavním důvodem odvolání ale byl podle všeho spíše systém výběrových řízení a celková filosofie hospodaření státního podniku, která nahrávala spíše velkým komerčním firmám na úkor vlastníků lesů. Ta by se nyní mohla změnit, otázkou je, zdali toho bude nové vedení státního podniku schopno a bude-li k tomu ochotno.

Přečteno: 975x