Což je samozřejmě škoda, neboť mediální prostor naplňuje množství výpočtů a informací vycházejících z různých předpokladů, modelů a variant, které si každý přizpůsobuje své vlastní interpretaci. Rozhodující ale je, s jakými částkami hodlá pracovat a pracuje samotné ministerstvo, pokud se tedy týká základních a kumulovaných plateb na plochu vztažených k velikosti příslušných zemědělských subjektů.

V této souvislosti je docela zajímavý doprovodný materiál k výše zmíněné diskusi, porovnávající výsledky komplexního zemědělského šetření Českého statistického úřadu (ČSÚ) „Agrocenzus“ z let 2000 a 2020. Data z těchto šetření přitom zdaleka nepotvrzují všechny informace, která prezentují zástupci organizací protestujících proti plánovaným změnám. Podle dat ČSÚ se například v uvedeném období (tedy mezi roky 2000 a 2020) zvýšila průměrná výměra ploch obhospodařovaných jedním podnikem v ČR o 30,3 procenta, což dokazuje pokračující proces koncentrace obhospodařované půdy v ČR. Počet podniků fyzických osob se podle ČSÚ snížil o 31,9 procenta, zatímco počet právnických osob se zvýšil o 47,7 procenta, a není tedy tak úplně pravda, že soukromých zemědělců, například na bázi rodinných farem, vzhledem k jejich „podpoře“ přibývá. Není ale také pravda, že malí zemědělci produkují jen řepku, obilí a kukuřici, neboť například výměra trvalých kultur, což jsou například ovocné stromy nebo vinná réva, vzrostla nejvíce v případě podniků obhospodařujících plochy menší než 10 hektarů. Skutečností ale podle ČSÚ je, že v uvedeném období klesl počet podniků chovajících hospodářská zvířata, a to napříč všemi velikostními kategoriemi, celkem o 42,5 procenta, přičemž výrazně klesl především počet zemědělských podniků chovajících prasata, a to téměř o 82 procent.

I když se aktuálně diskutuje především o nastavení dotací, nelze zapomínat také na další události končícího týdne. Jednou z nich je podpis Memoranda o spolupráci mezi Asociací soukromého zemědělství ČR a Sdružením vlastníků obecních, soukromých a církevních lesů ČR, což má svou logiku, neboť nejčastějším pozemkem, který sousedí s polem, je les, a naopak. Konkrétní témata ke spolupráci se přitom nabízejí již dlouho, například škody působené zvěří. V budoucnosti jich navíc přibude, a to i v dotační politice, neboť vlastníci a správci lesů usilují o nějaké finanční ocenění jimi zajišťovaného veřejného zájmu obdobně, jako je tomu v zemědělství, který se již v současné době oceňuje v podobě (ne zcela funkčního) greeningu v rámci zemědělských dotací.

Velmi praktickou pomoc pro zemědělce také představuje od počátku letošního roku spuštěná nová vrstva v systému elektronické evidence půdních bloků (LPIS), týkající se lokalit vhodných pro aplikaci vodárenských kalů na zemědělské pozemky. Jde přibližně o 140 000 půdních bloků, přičemž uvedený systém v praxi umožňuje, aby se producenti kalů domluvili se zemědělci na konkrétních pozemcích, zejména takových, kde je nedostatek fosforu. Producent kalů navíc může ze systému zjistit, kde jsou nejbližší vhodné pozemky. Vytvoření nové vrstvy v LPIS iniciovalo Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR (SOVAK ČR) ve spolupráci s ÚKZÚZ a Ministerstvem zemědělství. Vrstva je veřejně přístupná a bude každoročně aktualizována na základě prováděných rozborů půd. Systém najdou zájemci na adrese https://eagri.cz/public/app/lpisext/lpis/verejny2/plpis/, v menu vrstev je předmětná označena jako „DPB potenciálně vhodné pro aplikaci kalů“. Detail příslušných pozemků obsahuje i kontakt na zemědělský subjekt, který je aktuálně obhospodařuje.

I nová vláda pokračuje v obhajobě našeho zemědělství na půdě EU a v pondělí rozhodla o podání žaloby na neplatnost rozhodnutí Evropské komise z listopadu 2021, podle kterého má ČR vrátit zhruba miliardu korun zemědělských dotací kvůli jejich nedostatečné kontrole v letech 2015 až 2017. V tomto případě ale nejde o dotace pro Agrofert, ale o sporný výklad pojmu „aktivní zemědělec“, který se i v rámci EU měnil, a lze tak předpokládat, že ČR by mohla u soudu uspět. Nepřímým důkazem je i skutečnost, že původní výše sankcí ze strany Evropské Komise činila přibližně 7,5 miliardy korun a že institut aktivního zemědělce ve vazbě na dotace sama EU jako povinnost následně v současném programovém období zrušila.