Základním problémem ale je, jaké podmínky zahrnout do základní úrovně a jaké do nadstavby. Je totiž zřejmé, že čím přísnější budou podmínky pro získání podpor v nadstavbové části ekoschémat, tím méně zemědělských podniků na ně dosáhne, což může být (ale nemusí) problém spíše pro větší zemědělské podniky. Jedním z „podproblémů“ je pak ukotvení a filosofie precizního zemědělství tak, aby byl tento způsob hospodaření motivační. Zatímní představa o dotaci ve výši 370 korun na hektar jako platbě za službu se moc optimálně nejeví, mimo jiné proto, že by šlo v takovém případě především a dotace pro několik specializovaných podniků, které budou disponovat potřebnou zemědělskou technikou a technologií.
Všeobecně deklarované apely na útlum používání chemických přípravků na ochranu rostlin (POR) narážejí na poněkud překvapivé a ne zcela logické legislativní bariéry, a to zejména ze strany EU. Hlavní problém spočívá v tom, že naši pěstitelé nemohou využít přípravky, které se v jiných zemích běžně používají, ale pro tuzemský trh nejsou k dispozici. Kritika z praxe pak často míří na Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ), který má registraci a uvolňování přípravků na ochranu rostlin pro tuzemský trh na starosti. ÚKZÚZ ale není tou institucí, která by všeobecně žádoucí vyšší využití biologických přípravků blokovala, limitující je totiž právě v současnosti platná evropská legislativa a komerční zájmy výrobců příslušných přípravků. EU přitom rozlišuje dva základní způsoby nechemického ošetřování rostlin, a to prostřednictvím různých druhů hmyzu (například čmeláci nebo vosičky, tzv. „bioagens“), a prostřednictvím biopostřiků s využitím mikroorganismů. Zatímco ale pro bioagens od loňského roku platí, že pokud je povoleno jejich využití v jedné členské zemi EU, mohou se používat i v dalších evropských zemích, v případě mikroorganismů je to jinak. K jejich využití na našem trhu je nutná registrace příslušného POR specielně pro území ČR, přičemž o tom nerozhoduje ÚKZÚZ, ale samotný výrobce. Výrobci se přitom řídí unijním nařízením 1107/2009, které umožňuje, aby si každý žadatel o registraci přípravku dle své vůle rozhodl, pro které země EU připraví dokumentaci pro prodej, a kde podá příslušnou žádost. A kvůli tomu není možné automatické použití přípravků registrovaných v jiných zemích EU na trhu v ČR. Dodat lze jen, že tento systém je pro všeobecně malý a tedy komerčně nezajímavý trh v ČR diskriminační, a na místě je proto uvažovat o novelizaci zmiňovaného nařízení 1107/2009, i proto, že za 13 let od jeho existence se výrobci biologických POR nepochybně posunuli ve finančních možnostech registrací svých produktů, a situace se také změnila v míře využívání těchto prostředků.
S ochranou životního prostředí a specielně zdrojů vody souvisí i další „kauza“ polského dolu Turów, která v posledních letech neúměrně a zbytečně zatěžovala vztahy naší země s Polskem. Dohoda obou stran, která byla v minulých dnech podepsána, je přitom prvním a nemalým diplomatickým úspěchem nové ministryně životního prostředí Anny Hubáčkové, která navíc dokázala přínosy uvedené dohody pro ČR srozumitelně a věcně veřejně vysvětlit, přestože dohodu kritizovala lobbistická organizace Greenpeace. Ta dokonce hodlá žalovat ČR u evropských institucí za to, že nedostatečně chrání životní prostředí, což je poněkud paranoidní za situace, kdy pokud už někdo životní prostředí poškozuje, tak je to strana polská. Že přitom úniku spodních vod z ČR nemusí stoprocentně zabránit ani polskou stranou budovaná ochranná stěna, je samozřejmě možné – pokud bychom ale jako země chtěli zamezit veškerým únikům spodních vod mimo naše území, museli bychom patrně postavit kolem celé ČR podzemní betonovou bariéru, a ani to by problém neřešilo. Voda, a zejména podzemní voda, si teče podle svého, a ne podle politiků a Greenpeace…
Nakonec několik mírně příznivých dat z Českého statistického úřadu (ČSÚ), který publikoval loňskou bilanci ČR v produkci hlavních živočišných komodit. Podle ČSÚ se v roce 2021 zvýšily meziročně stavy skotu o 1,4 procenta, stavy drůbeže o 12,2 procenta, produkce vajec o 7,9 procenta a výroba mléka o 1,3 procenta, a meziročně tak klesl jen počet prasat o 3,4 procenta. Jako celek přitom vyznívá celková bilance živočišné produkce pozitivně, otázkou je, zdali nejde pouze o sezónní výkyv, mimo jiné ovlivněný loňskou nižší prostupností hranic kvůli koronaviru.
