A možná i proto si s dotacemi, a zejména se zemědělskými dotacemi, spojuje vývoj cen potravin řada lidí. Tak to ale není, a už vůbec to neplatí ve spojení se změnami ve Strategickém plánu SZP. Ty naopak mohou, pokud se týká zvýšené platby na prvních 150 hektarů (což je opatření, které nejvíce vadí kritikům změn) růst cen potravin brzdit, mimo jiné proto, že právě na menších hektarových výměrách (často o dost menších, než je zmiňovaných 150 hektarů) se v ČR pěstuje řada specifických komodit, jako je zelenina, ovoce, vinná réva či skutečně specifické plodiny pro ČR, jako je chmel nebo mák. Důležité je také, že redistribuce (zvýšená platba na 150 hektarů) se týká jen zhruba pěti až šesti procent veškerých dotací do zemědělství, a navíc tyto peníze v zemědělství zůstanou. Je tak zcela jasné, že pouhé přenastavení několika procent zemědělských podpor nemůže ceny potravin v ČR téměř vůbec ovlivnit.
Že ovšem ceny potravin rostou a ještě dále porostou, je zcela zřejmé. To ovšem nebude vyplývat ze změn ve Strategickém plánu SZP, ale z rostoucích nákladů na zemědělskou a potravinářskou produkci, ať již jsou to ceny energií, hnojiv, osiv, pohonných hmot nebo opatření, které regulují a ještě více regulovat budou podnikání v zemědělství i samotnou výrobu potravin. Většina z probíhajících a plánovaných regulací přitom vyplývá z potřeby vyšší ochrany přírody a krajiny, a tedy zajištění veřejného zájmu, což je ale také základní smysl zemědělských dotací ze strany EU.
S apely na vyšší ochranu životního prostředí a zvýšení pestrosti krajiny se společnost setkává na každém kroku. Jedním z nich je i Světový den mokřadů, který každoročně připadá na 2. února a připomíná podepsání Úmluvy o mokřadech v íránském městě Ramsar v roce 1971. Česká republika je jedním ze 170 signatářů Úmluvy, která ukládá členským zemím povinnost vyhlásit na svém území alespoň jeden mokřad mezinárodního významu, což sice máme splněno (v ČR se momentálně nachází 14 mokřadů na seznamu mezinárodního významu), pro pestrost krajiny a třeba i schopnost mokřadů přirozeně čistit kontaminovanou vodu by se nám mokřadů hodilo víc. Jejich plocha totiž klesla na našem území z původních zhruba 1,3 milionu hektarů přibližně na třetinu.
Nejen v této souvislosti je také třeba vážně se zabývat plány Evropské komise na monitoring emisí na zemědělských a lesnických pozemcích, které by měly přispět k adaptačním opatřením na změny klimatu. Takzvaná uhlíková stopa zemědělství a lesnictví bude nabývat na významu, což v praxi znamená řadu změn v přístupu k hospodaření na zemědělské a lesní půdě, což částečně, ale podle všeho ne zcela dostatečně řeší i Strategický plán SZP. Výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu navíc v prosinci loňského roku navrhl zvýšit původní cíl EU spočívající v čistém pohlcení skleníkových plynů v odvětví LULUCF (odvětví využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví) ve výši 310 milionů tun ekvivalentu CO2 na 490 milionů tun ekvivalentu CO2, což je v naší zemi po kůrovcové kalamitě cíl téměř nesplnitelný. Každá členská země má navíc povinnost předkládat EU integrované plány na zmírňování změny klimatu pro odvětví půdy, a pokud příslušné země nedosáhnou stanovených cílů, budou si muset „zemědělské emisní povolenky“ od států, které si vytvoří pro tento účel obchodovatelné rezervy, koupit. Zatím ale není zřejmé, za jakých podmínek, Evropský parlament zatím zavázal Evropskou komisi, aby do roku 2025 předložila návrhy vnitrostátních příspěvků k cíli pro rok 2035.
