S oceněním zatím nejvyššího počtu deseti rodinných farem v programu Pestrá krajina byla již tradičně spojena také účast řady významných hostů (například předsedy Senátu Miloše Vystrčila), konference a diskusní panel, ve kterém se mohli zájemci seznámit s konkrétními příklady hospodaření v podání sedláků na celém území naší země, a to i v oblastech, které byly v minulosti považovány za produkční zemědělské oblasti, jako je Polabí nebo jižní Morava. Dnes je stav krajiny nejen v těchto území a nejen pouze „zásluhou“ zemědělství tristní, jsou to ale právě v souladu s přírodou hospodařící zemědělci, kteří mohou a vlastně i musí tento stav napravovat, a to v zájmu celé společnosti. Zmiňovaných deset oceněných členských farem ASZ je přitom jen vrcholkem pyramidy veřejně prospěšného přístupu k zemědělství, který se stále více prosazuje nejen na území EU, ale postupně i v celém světě, na základě společenské objednávky. Je jen škoda, že většina nezemědělské veřejnosti většinu farem účastnících se programu Pestrá krajina nezná, přestože každá z nich nejenže přidává přidanou hodnotu krajině, ale také k zemědělským komoditám, které produkují. Lze tak jen doufat, že si cestu k nim najdou spotřebitelé třeba přes lokální potraviny.

Zatímco program Pestrá krajina uzavřel svůj v pořadí 4. ročník, program Adapterra Awards letošní 4. ročník, poprvé za účasti ministra (tedy ministryně) životního prostředí Anny Hubáčkové den před vyhlášením výsledků Pestré krajiny zahájil. Soutěž Adapterra Awards je přitom zaměřena kromě prezentace inspirativních příkladů hospodaření v krajině také na příklady úspěšné adaptace na klimatickou změnu ve městech, komunitách či na pracovištích, což má svou logiku za situace, kdy se na stavu životného prostředí podílí všechny složky společnosti. Pro oba programy společná je nicméně také rostoucí společenská prestiž, která se projevuje v účasti stále vyššího počtu stále významnějších osobností veřejného a politického života. A to je velmi důležité.

Důležitá je ovšem také ekonomika (nejen) zemědělského podnikání, která se letos mimo jiné částečně negativně projeví naopak snížením pestrosti naší krajiny, a to navýšením pěstebních ploch obilovin a po několika letech také řepky, jak vyplývá z aktuálního soupisu osevních ploch ozimů pro sklizeň 2022, který tento týden zveřejnil Český statistický úřad (ČSÚ). Podle ČSÚ přitom meziročně vzrostla plocha osetá ozimou pšenicí o 78 624 hektarů, ozimého ječmene a 11 539 hektarů a řepky o 10 146 hektarů, což není úplně dobrá zpráva pro naši krajinu, je však také důkazem, z jakých zemědělských komodit lze vygenerovat vysoký zisk. Ceny obilovin a olejnin totiž patřily v loňském roce k těm nejvíce rostoucím, což se mimo jiné projevilo také v růstu cen pečiva a chleba.

Budoucích dotací se také týká dotační kalkulačka, kterou rozeslalo Ministerstvo zemědělství ve středu v tomto týdnu zájemcům o výpočet možných dotačních příjmů podle počtu hektarů a produkovaných komodit. Kalkulačka se ale bohužel týká jen předpokládaných dotací po změnách provedených ve Strategickém plánu SZP, a neporovnává tak možné dotace, jaké by mohli zemědělci čerpat podle původní verze Strategického plánu SZP, kterou připravilo předchozí vedení ministerstva. Zemědělci tak nemají možnost porovnat rozdíly, což by ale bylo žádoucí, neboť původní verze plánu se začleněním podpory trvalých travních porostů do Pilíře I by v praxi připravila mnohé zemědělské podniky v přímých platbách o více peněz, než zvýšená platba na prvních 150 hektarů ve výši 23 procent.

V souvislosti se změnami v nastavení dotací ve Strategickém plánu SZP vyzývají někteří zemědělci a bohužel také problematiky neznalí politici k nutnosti podmínit výplatu dotací povinností nějaké zemědělské produkce. To je ovšem teze, která je v kardinálním rozporu s již roky trvající prioritou EU, kterou je naopak oddělení plateb od produkce, a kdo by tento princip neakceptoval, o dotace by následně přišel. Zemědělské dotace na podporu produkce měly svůj význam v období nedostatku potravin po světových válkách v první polovině minulého století, postupně se ale i díky tomu vytvořila v rámci EU nadprodukce prakticky všech základních zemědělských surovin, takže už řadu let je hlavním cílem zemědělských dotací z EU podpora veřejného zájmu, tedy šetrného hospodaření v krajině. To bohužel ČR a její představitelé nevnímají, a proto se zemědělství u nás stále poměřuje mírou produkce. Tu sice lze z prostředků EU také podporovat, ale nepřímo, například právě spojením produkce s péčí o krajinu, zlepšováním životních podmínek hospodářských zvířat, zpracováním zemědělských produktů na farmách a tedy vytvářením vyšší přidané hodnoty k zemědělské surovině, vyšší kvalitou potravin atd. Je nanejvýš vhodné, aby si to naše společnost a její představitelé konečně uvědomili.